Ze života štěňátek

 

 Ahoj světe aneb Jak k nám přišla štěňátka

 

  Příchod štěňátek na svět byl značně dramatický a pro jejich maminku velmi náročný. Ze začátku tomu ovšem nic nenasvědčovalo, vše probíhalo zcela bez problémů. To jsme ještě netušili, že Monny bříšku schovává samé obříky.   

  Den před porodem se Monny zdála malinko nejistá. Pořád jen postávala, sledovala každý náš pohyb a v očích měla tázavý pohled. V den porodu jsme věděli, že se to blíží. V noci nervózně přebíhala z místa na místo, ale nijak zvlášť se neprojevola. V 1.35 přišel na svět první chlapeček, bylo to rychlé a v klidu. Měli jsme radost, že už je to tady a Monny se zbaví velkého bříška. Těšili jsme se z prvního přírůstku, který se měl čile k světu. Další štěńátko si dávalo na čas, ale po dlouhých dvou hodinách se nic nedělo. Monny se zdála být klidná, narozdíl od nás. Volali jsme paní veterinářce i člověčí mamince Monny ze ChS Ropotamo. Chtěli jsme mít jistotu, že vše probíhá v pořádku.  Po další hodině dostala Monny injekci oxytocinu. Po ní měla do 20 minut porodit. Bohužel se tak nestalo. Došlo na rozhodnutí provést císařsky řez. Toho jsme se velmi obávali, ale nebyla jiná možnost. Operace proběhla bez potíží, štěńátka byla zdravá a trochu nadměrná oproti jejich prvnímu bráškovi, který měl všem prorazit cestu na svět. Měl však téměř poloviční hmotnost (366g) než cvalda (670g), jenž byl na řadě. Navíc se v porodních cestách zasekl. Rozhodnutí císařského řezu bylo namístě. Paní veterinářka se podivolala nad mimořádnou hmotností všech otesánků.

  Tak jsme si domů přivezli bedničku hladových, ukřičených drobečků. Jejich narkózou omámenou maminku, která jen ležela a malí cvalíci ji rvali za struky. Měli jsme vážné obavy jak vše zvládne, zda bude o ně mít zájem a dostatek mléka. Chystali jsme se masírovat novorozeňátkům bříška a zadečky, aby neměli problém s vyprazdňování. Nakonec k tomu ani nedošlo. Hned jak se Monny trochu zmátořila, začala štěňátka olizovat a opečovávat. Odpoledne se zdálo, jakoby ani k žádné operaci nedošlo. Opatrně jsme Monny podávali vývar a později chladili ránu. Štěňátka byla čiloučká, baštili mlíčko, kterého jak se zdá je dostatek. Jsou slaďoučká a už vůbec ne tak ukřičná jako v prvních hodinách po porodu. Když se jim něco nelíbí, dávají to hlasitě najevo. Většinou si naplní bříška a spokojeně spinkají. Monča je ukázková maminka, ale především statečná holka. Patří jí máš velký obdiv a dík za ty malá štěstíčka. Rejdo, Tobě taky moc děkujeme, odvedl jsi skvělou práci.

  Naše poděkování chceme směřovat i k paní veterinářce Švaříčkové, za její pohotové jednání a velkou ochotu. Děkujeme paní Viktorinové z ChS Ropotamo. Díky všem za podporu.

 

 

  

  Z psích miminek se stávají batolata, začínají rošťačit. Jejich rozevřené tlamičky doráží na ostatní sourozence. Předníma nožkama se snaží vrazit do ostatních. Mnohdy při tom ztratí rovnováhu a udělají neplánovaný kotoul. Je legrační jak své nejisté nožky přinutí k "běhu", ale než dosáhnou cíle ( kamaráda ), nechtěně zakopnou a svalí se na zem.

Pan Hnědý, pan Béžový a slečna Červená, to je trojka malých neposedů. Nenechají se na pokoji, neustále na sebe doráží, ale zkouší to i na maminku. Provokují ostatní sourozence, ale ti většinou nejraději lenoší. Občas se přidá drobeček Pomněnka. Slečna Červená je nesmírně společenská, jakmile přijdou děti "utíká" za nima. Malí diváci mají zakázáno štěňátka tahat a chovat. Pohladit ano, brát do náručí je nesmí. Opatrně je hladí a jsou nadšení, když si čmuchálkové najdou k nim cestu. Nejdřív je vítá neposedné trio. Všichni pesjci hezky vnímají zvuky a pohyb kolem sebe. Sami se dokáží jak se patří hlasitě projevit: přes roztomilé kňourání, rázné ňafání až po provokující vrčení, to když někdo už moc otravuje a zlobí dotyčného. 

Začínáme procvičovat správné hygienické návyky. V bedničce je nepropustná podložka, kam mohou hafani chodit čůrat. Jakmile se probudí, směřujeme je vždy k tomuto místo. Očuchají si terén a často se zadaří. Ovšem není možné stát nad štěňátky pořád, proto se loužička objeví i mimo vyhrazené místo. Pelíšek se čistě povléká každý večer před spaním, takže tyto drobné prohřešky tolerujeme. Malí šmudlíci na ně mají ještě nárok.

 

Máme 3.týdny

  

  Z psích miminek se stávají batolata, začínají rošťačit. Jejich rozevřené tlamičky doráží na ostatní sourozence. Předníma nožkama se snaží vrazit do ostatních. Mnohdy při tom ztratí rovnováhu a udělají neplánovaný kotoul. Je legrační jak své nejisté nožky přinutí k "běhu", ale než dosáhnou cíle ( kamaráda ), nechtěně zakopnou a svalí se na zem.

Pan Hnědý, pan Béžový a slečna Červená, to je trojka malých neposedů. Nenechají se na pokoji, neustále na sebe doráží, ale zkouší to i na maminku. Provokují ostatní sourozence, ale ti většinou nejraději lenoší. Občas se přidá drobeček Pomněnka. Slečna Červená je nesmírně společenská, jakmile přijdou děti "utíká" za nima. Malí diváci mají zakázáno štěňátka tahat a chovat. Pohladit ano, brát do náručí je nesmí. Opatrně je hladí a jsou nadšení, když si čmuchálkové najdou k nim cestu. Nejdřív je vítá neposedné trio. Všichni pesjci hezky vnímají zvuky a pohyb kolem sebe. Sami se dokáží jak se patří hlasitě projevit: přes roztomilé kňourání, rázné ňafání až po provokující vrčení, to když někdo už moc otravuje a zlobí dotyčného. 

Začínáme procvičovat správné hygienické návyky. V bedničce je nepropustná podložka, kam mohou hafani chodit čůrat. Jakmile se probudí, směřujeme je vždy k tomuto místo. Očuchají si terén a často se zadaří. Ovšem není možné stát nad štěňátky pořád, proto se loužička objeví i mimo vyhrazené místo. Pelíšek se čistě povléká každý večer před spaním, takže tyto drobné prohřešky tolerujeme. Malí šmudlíci na ně mají ještě nárok.